KOMENTÁŘ: Konec legrace, teď začne pořádné zdražování

Ilustrační fotografie

Postupné zpomalování růstu cen, které v Česku probíhalo od loňského července, je u konce. V březnu byla inflace na úrovni 2,3 procenta, což je o 0,2procentního bodu více než v únoru. Co nás v nejbližších měsících čeká a proč dojde ke zdražování, komentuje analytik Martin Mašát se společnosti Partners.

Vydáno: 11. 5. 2021

Děti ve školách, učitelé naočkováni, služby se otevírají, nezaměstnanost stále minimální, prodeje nemovitostí trhají rekordy, a tak bych mohl pokračovat. Vypadá to, že z nejhoršího jsme venku a teď nás čekají zářné zítřky a nekonečný optimismus je před námi. Nemůžeme však být dále od pravdy. Teď teprve začne zdražování a růst sazeb úvěrů a s tím související problémy.

Nenechte se mýlit klesajícími čísly nakažených nebo optimistickými vyjádřeními vládních činitelů. To je ostatně jejich práce a před blížícími se volbami dokonce nutnost. Optimismus však není na místě. Otevření ekonomiky přinese vedle bezmezné euforie, také jeden, ale opravdu velký problém, a tím je růst ceny spotřebního koše. Jednoduše řečeno bude tu inflace a budou růst ceny zboží a služeb.

Blíží se svižné zdražování
Oficiální číslo, tzv. index spotřebitelského koše, roste jen o 2,3 % meziročně. To je přece legrace, když koruna zboží zdražila jen o dva haléře. Že to ale ve skutečnosti bolí mnohem více? Nejenže se změnily kvůli pandemii návyky, ale ruku na srdce všichni nakupujeme nyní významně jinak než před rokem.

Co je pokles telefaxových služeb o 10 %, když vám zdraží o 9 % kola a dopravní prostředky nebo pokles cen fotoaparátů, když zdraží o 5 % ovoce. Asi nejste průměrný spotřebitel. Ale to není konec, spíš začátek. Průměrná inflace se sice v únoru trochu umravnila a poklesla na 2,1 % ročně, ale už se opět otáčí směrem nahoru. V březnu se zvedla na 2,3 % a poroste rychleji. Průměrný růst nad 3 % je tak opět v dohledu.

Centrální banku inflace nepálí
Nemusíme se bát, že by Česká národní banka inflaci brzdila. Vždyť už více jak čtyři roky inflace soustavně překonává virtuální cíl 2 % a v průběhu roku 2020 (tedy v dobu nejkrutější pandemie) byla na dohled inflace 4 %.

Ani do budoucna nelze čekat obrat. Vyjádření jednotlivých členů bankovní rady jasně indikují, že je inflace nyní na vedlejší koleji a nebudou ji nijak brzdit.

Inflační cíl je tedy zapomenut. Nutno dodat, že vyšší inflace také pomáhá snižovat reálnou výši státního dluhu. Jednoduše řečeno vyšší inflace požírá část dluhů na úkor věřitelů, například penzijních úspor a také kupní sílu peněz na účtech a schovaných pod polštářem.

Bohužel, celou situaci vnímají jinak investoři, kteří se začali zbavovat českých státních dluhopisů. Jejich výnos vzrostl za rok z 0,8 % ročně na 2,0 %, což pocítí následně celý úvěrový trh. U desetiletých dluhopisů je to propad ceny o 10 %. Při rychlosti, jakou se český stát zadlužuje (státní dluh vyrostl podle MFČR na 2,5 bilionu korun, což je za rok o 1 bilion korun nebo také růst o 65 %), budou dluhopisy ještě levnější.

Nicméně, díky rostoucím výnosům budou mít konzervativní investoři konečně po dlouhé době šanci inflaci dohnat. A ne jako v roce 2020, kdy byla inflace přes 3,5 % a výnosy dluhopisů hluboko pod 1 %.

Za všechno si připlatíme
Směrem nahoru bude ceny tlačit hlavně rychlý rozjezd ekonomiky, kdy budou lidé v euforii dohánět, co za poslední rok zanedbali. Pracovníci ve službách pojedou na směny, budou se obnovovat šatníky, konečně se rozjede zábava a rekreace.

O tom, že letí nahoru ceny výrobních komodit si necvrlikají jen vrabci na střechách průmyslových hal, ale silně to cítí výrobní podniky a stavební firmy.

Komodity totiž vysávají jiné státy, které už jedou naplno. Závratně také rostou ceny mezinárodní dopravy. Výsledkem je, že ceny zboží prostě musí jít nahoru a není vyhnutí. Zvláště u tak otevřené ekonomiky jako je ta česká, kde 80 % HDP je dovoz.

Zkuste například hádat, co do inflace asi řekne růst cen ropy, respektive benzínu? Malá nápověda, benzín stál před rokem pod 25 Kč/litr.

Blížící se volební daňový rébus
Vyšší poptávce a tím i cenám nahoru pomáhají i nižší daně (zrušení superhrubé mzdy, zvýšení minimální mzdy, valorizace apod.) a stále velmi nízká nezaměstnanost. Jen zrušením superhrubé mzdy poslala vláda lidem více jak 100 miliard korun navíc. Když k tomu přidáme deficity způsobené dalšími pandemickými výdaji a rychle rostoucí úroky z dluhopisů, tak není vyhnutí, že se budou zvedat daně. Prostě budou.

Až volby určí, jaké daně se zvednou, a tedy zda zaplatíme státní zadlužování daní ze spotřeby nebo odevzdáme část platů. Politicky nejprůchodnější bývají spotřební daně a DPH, které ale zase znamenají růst cen, a tedy opět inflaci.

Při inflaci je dobré být dlužník a mít nakoupeno
Jak z toho ven? Na to jsme malí páni. Přehřátou ekonomiku zbrzdí až růst sazeb úvěrů nebo fiskální restrikce. Můžeme se jen připravit. Nabízí se několik řešení.

Možností je si půjčit, protože inflace je dar z nebes dlužníkům. Sami vidíme, že objemy hypoték rostou, jak se lidé rychle snaží využít nízkých sazeb. Inflace pak zatopí hlavně věřitelům, respektive bankám.

Rostoucí ceny podporují také okamžitou spotřebu. Kdo by čekal na zdražení, že? Další možností je investovat do akcií a akciových fondů, které dlouhodobě pobíjejí inflaci. U konzervativní střadatelů jsou možností dluhopisové fondy, které mají před sebou veselejší období.

A kruh se uzavřel. Poptávka zvyšuje ceny a ceny zvyšují poptávku. Ceny prostě půjdou nahoru. Ceny čeho? Všeho.

Zdroj: iDNES.cz